RUWORR!ED: Psaní textů je takovou zpovědí. Před koncertem potřebujeme jen bílý monstry

RUWORR!ED, Šimon a Tomáš, jsou dva brněnští kluci, kterým v roce 2024 popularita téměř přes noc stoupla o sto procent. Zlé jazyky by tvrdily, že si své místo nezaslouží – právě naopak. Kontinuální tvorbou kapela prokazuje, že své místo na nové rockové scéně má. Syntezátory  se mísí se silnou zpovědí v textech, a tvoří tak správnou tribute klasické emo scéně s novými prvky v podobě elektroniky.

Nový singl name on the line působí oproti starší tvorbě více rockově. Co vedlo k rozhodnutí nepřidávat tolik synťáků?

Šimon: Tvoříme hodně intuitivně. Tady jsme chtěli udělat víc rock’n’rollový melodický song a synťáky tam někde vzadu jsou. Jen to není tak prominentní jako u ostatních písniček.

Hudebně je sice dost odlišný, ale textově tematicky podobný – co se snažíte posluchačům ve své tvorbě předat?

Šimon: Psaní textů je pro mě taková zpověď nebo terapie. Chci, aby si je posluchači mohli pustit, a nějak se v nich najít. Není to vyloženě, že bych se jim snažil něco předat. Dávám do svých textů část sebe a pokud se v tom najdou, tak je to jen dobře.

Tíhli jste vždy k emo-punku?

Tomáš: Řekl bych, že na nás víc platí ta “emo” část. Nemyslím si, že bych nás úplně řadil do punku…

Šimon: Ale jestli to působí, jako že jsme punk, tak nám to lichotí. Spíš bych řekl, že jsme takový emo-rock, ale je pravda, že každý song je jiný a těžko se to škatulkuje do žánrů.

Proč se držíte ve své tvorbě angličtiny?

Tomáš: Nechceme se uzavírat v Česku. Myslím, že kdybychom teď začali dělat věci jen v češtině, tak si tím zavřeme dveře do zahraničí. My jsme vždycky chtěli jako kapela projet Evropu a nemyslím si, že by to bylo reálné, kdybychom měli texty v češtině.

Šimon: Druhá věc je, že já jsem nevyrostl s českou hudbou. Vůbec jsem to neposlouchal. K české hudbě jsem se dostal až třeba tři roky zpátky, ani doma jsme českou hudbu neposlouchali. Pro mě je rocková hudba spojená s angličtinou, mám to tak v hlavě daný. Tvořit a psát v angličtině je pro mě úplně přirozený.

Potkali jste už nějaké své zahraniční fanoušky?

Šimon: Na náš koncert do Prahy přijelo pár lidí ze zahraničí, třeba tři holky z Paříže nebo někdo z Německa. Hlavně to vídáme na sockách – často píšou ať dorazíme. My bychom opravdu chtěli, ale ještě je na to docela brzo.

Jak jste si užili britský Bludfest?

Šimon: Bludfest byl šílenej. Já tehdy pracoval v Rakousku, takže dostat se do Anglie mi zabralo asi dvacet hodin. Na Bludfestu bylo asi čtyřicet stupňů a extrémně moc lidí, ale i tak to bylo super. Yungbludovi jsem dovezl český piva a zakalili jsme. Pak jsem vystoupil na stagi a pak jel zpátky do Rakouska.

Jaký je váš nejsilnější zážitek z vašich koncertů?

Tomáš: Určitě naše první show. Teď je to rok zpátky, bylo to loni na MDŽ. My jsme do toho koncertu šli s tím, že jsme nevěděli jaký máme zarezervovat klub, bez představy o tom, kolik přijde lidí. Pak jsme zjistili, že se to vyprodalo. Pamatuju si, že jsem se zhruba půl hodiny před koncertem šel potkat ven s kámošem, a když jsem se vrátil, tak Šimon vypadal, že má celkem hladinku. Tak jsem si říkal že ‘jo, ten bude ready...’ Šimone já ti to klidně předám.

Šimon: Já myslím, že to byl takový ideální první koncert a že všichni, co přišli, tak si to extrémně užili. Pro mě to byl mimochodem můj úplně první koncert. Tomáš má a měl kapely se kterýma už předtím vystupoval. Já jsem měl hrozný nervy, tak jsem na ně dal panáka. Pak to bylo skvělý.

Tomáš: Energie v tom klubu byla neskutečná…

Šimon: Strašný vedro.

Tomáš: Lidi, co přišli, tak znali úplně všechny texty. Ráno jsme se probudili na ubytku a vůbec jsme nechápali, co se stalo.

Jak byste to srovnali s loňským rockáčem?

Šimon: My jsme hráli hrozně brzo a neměli jsme vůbec žádný očekávání – fakt jsme mysleli, že přijde tak sto lidí a budou si čistit zuby, protože je hrozně brzo. Na naši zvukovku přišlo ráno tak padesát lidí, ale když jsme o třicet minut později nastoupili na stage, tak tam byli tak čtyři tisíce lidí. Já jsem si myslel, že se rozbrečím, než vylezu na stage.

Tomáš: Když se pustí intro do našeho setu, já jdu na stage jako první. Když jsem na rockáči vylezl na stage a viděl tam ty lidi, tak se mi udělalo hrozně špatně, málem jsem se otočil na patě a valil zpátky do backstage. Nasadil jsem si sluchátka, takže jsem slyšel, jak Šimon vyšel na stage, a úplně mu uletěla první nota We’re not falling.

Máte nějakou rutinu, než vylezete na stage?

Tomáš: Já si dám vždycky banán a energiťák.

Šimon: Yes, bílý Monster, lehký warm up – hlavně na nervy, pak nějaký písničky.

Kam dál směřujete jako kapela?

Šimon: Aktuálně jsme dodělali a máme release date pro náš první větší projekt, naše EPčko s pěti písničkama. Jmenuje se am i in love with the mess? a vychází 20. března. K tomu projektu máme nachystaný dvě shows – v Brně a v Praze, kde odehrajeme tohle EPčko s novýma členama kapely a úplně novou show.

Foto: Klára Galle