📣

Konkurzy jsou otevřené! Přidej se k nám.

•

Otevřít formulář

Praho, you're Sofa King gorgeous! A Royel Otis děsně slušíš

Všichni se těšili na vraždu na tanečním parketu a tu taky dostali. Royel Otis do pražského Sasazu přivezli kus australského klidu i nespoutanosti a opět dokázali, že na vrchu indie-popové scény nejsou pro nic za nic.

Autoři textu

Autoři fotek

Publikováno: 17. 11. 2025 – na 4 min

Podzim solidně podzimuje a zima klepe na dveře, je čas na pořádné aussie indiečko, co dokonale zahřeje. A nebylo třeba jezdit daleko. Stačil výlet do Prahy, kde Fource v Sasazu naservírovali další koncík pro labužníky. Tentokrát nezaměnitelnou dvojku Royel Maddell a Otis Pavlovic, a.k.a Royel Otis at its finest!

Support jim na jejich třetí zastávce meet me in the car tour dělalo havajsko-britské duo Still Blank. Jejich hudba se nehrne kupředu, spíš se plíží stínem. Je to melancholický folk s drsnými kytarovými riffy. Něco mezi náladovým indie od Daughter, úderností raných Wolf Alice a špinavou, nervózní atmosférou, která připomíná Sharon Van Etten. 

Jejich set byl krátký, ale kompaktní. Hudba stála na pomalých vrstvách kytar, šepotu vokálů a tísnivosti, která nepracuje prvoplánově, ale postupně se usadí pod povrchem. Většina návštěvníků přišla především kvůli Royel Otis, což bylo v první polovině koncertu cítit, ale Still Blank to dokázali využít: hráli soustředěně, s klidem, který přitahoval pozornost. Byla to pro ně příležitost představit se novému publiku a působilo to, že v Česku nezůstali bez povšimnutí.

Jakmile se však prostor ponořil do prvních tónů Royel Otis, atmosféra se změnila. Kapela vstoupila na pódium s lehkostí, která je pro jejich tvorbu typická. Žádná velká gesta, jen plynulý nádech, který okamžitě sjednotil klub v jeden celek. Sasazu bylo v tu chvíli plné, balkon i prostor u zvukaře se proměnily v rovnocenná epicentra energie. Lidé tančili, houpali se, spontánně se objímali… Publikum působilo přirozeně a nezatíženě, jako by tu nebyl rozdíl mezi prvními a posledními řadami.

Kapela stavěla setlist s citlivou dramaturgií. Střídala snovější tracky s těmi, které mají větší taneční náboj, a postupně tak budovala oblouk, který publikum držel v pozornosti od začátku do konce. Zlom nastal se skladbami who’s your boyfriend, moody, come on home nebo Fried Rice. V tu chvíli nešlo o běžné „zpívání s kapelou“, klub se postupně proměnil v jeden hlas. Výrazná melodická jednoduchost těchto písní ukázala, že Royel Otis mají dar psát skladby, které jsou emocionálně dostupné, ale zároveň nesklouzávají do banality.

Velmi silný moment přišel s coverem Linger od The Cranberries. Kapela nechala publikum postupně převzít vokální linku a na LED projekci se objevila prostá výzva, aby lidé dozpívali refrén sami. Byl to jeden z těch momentů, kdy každý v klubu cítí pospolitost, a taky chvíle, na kterou se jen tak nezapomíná.

Projekce na LED panelech za kapelou během celého koncertu pracovaly s krátkými sděleními pro publikum. Objevovaly se na nich útržky textů, drobné poznámky k jednotlivým skladbám i jednoduché výzvy typu „mávejte rukama“ nebo „tančete s tím, kdo stojí vedle vás“. Byla to vizuální linka, která koncertu dodávala hravost i osobní rozměr.

Ve chvíli, kdy zazněl banger Sofa King ze stejnojmenného alba z roku 2023, přišlo malé, ale působivé překvapení. Na velké obrazovce se začal objevovat verš z této nahrávky „Prague, you're so f*cking gorgeous“, který se plynule střídal s rotujícími českými jmény. Nepůsobilo to jako velké finále, spíš jako intimní gesto namířené přímo k lidem v sále. V jeden moment se tak červenaly všechny Miluše, Lumírové, Evy, Barbory i Janové v davu. Publikum reagovalo spontánně a s viditelnou radostí, což jen podtrhlo, jak dobře kapela pracuje s drobnými detaily, které dokážou prohloubit pocit propojení mezi interprety a publikem.

Závěr večera patřil jejich podání Murder on the Dancefloor od Sophie Ellis-Bextor. Jakmile zazněly první tóny, atmosféra se ještě víc uvolnila a klub se dal přirozeně do pohybu. Tančilo se napříč celým prostorem – od prvních řad až po balkon, který obvykle zůstává klidnější. 

Celý koncert Royel Otis působil jako přesně vyvážená kombinace euforie, melancholie a citlivé práce s publikem. Kapela ukázala, že jejich úspěch nestojí jen na virálních útržcích a líbivých refrénech, ale na vyzrálém přístupu k živému hraní. Večer v Sasazu nebyl jen další zastávkou na turné, byl to důkaz, že Royel Otis se posouvají z role virálního jména do plnohodnotné pozice kapely, která umí vytvořit prostředí, v němž se vyplatí chvíli zůstat.