Only The Poets jsou kapelou pro všechny, kteří se nestydí za to, že mají rádi pop

Only The Poets jsou jako taková novodobá srdíčka. Čtveřice z Velké Británie, která je ve své tvorbě jasně inspirovaná 90’s britpopem, ví, kdo je její publikum a jak s ním pracovat. Na pražské zastávce tour k jejich debutovému albu And I’d do it again je jasně poznat, pro koho je dnešní večer určen. Na bariéře i mnoho řad dozadu, stojí jen ženy a dívky všech věkových kategorií – babičky a mladé slečny.

Frontman kapely Tommy Longhurst se staví do pozice loverboye. Za mikrofonem a s kytarou v ruce působí jako až filmový heartbreaker a fanynky v prvních řadách k němu zvedají srdce z papíru, různé zprávy vyvedené lihovkou. Kapela na ně v průběhu večera reaguje, poslouchá, zpívá fanynkám všechno nejlepší k narozeninám a prohlubuje vztah mezi kapelou a jejich fanouškovskou základnou.

Póza zamilovaných kluků jim sluší. Celé album And I’d Do It Again je vlastně o zlomených srdcích, prvních rozchodech a jejich složitostech, ale i o neopětované lásce. Sál Archy zpívá texty písní zpátky na kapelu.

Balady s hlubším smyslem

Mezi spíše tanečním setem lze najít i pár pomalejších písní. Stále jsou takové houpací, živelné publikum neumí zůstat v klidu, ale rozhodně na moment uklidní rozskákaný dav.

Madeline z nového alba je zpovědí a omluvou pro dívku, které bylo ublíženo. Je jako takový dopis, jen veršovaný a zasazený do jemných melodií. Hned za ní následuje další pomalá balada, jedna z nejstarších v tvorbě Only The Poets – waking in the dark z EP demos.

Tahle píseň, a vlastně mnoho dalších z jejich starší tvorby, ukazují novou rovinu kapely. Jsou sice takovými srdíčky, ale zároveň nejsou jen dalším řadovým popovým jménem, které nemá přesah. Jsou vcelku velkými advokáty pro mentální zdraví – jejich tvorba často odráží témata nitra a psychiky. S jejich hudbou se často snaží tlačit na pomoc všem, kteří ji potřebují – a pomoc někdy potřebujeme všichni. 

Zvednuté mobily se světýlky ve tmě najednou působí jako lampiony, které mají pomoci najít cestu ven ze tmy. Zavíráme oči a necháváme se unášet Longhurstovým jemným hlasem a konejšivými sliby, že bude opět lépe.

Místo, kde se nemusíme předvádět

Koncerty se poslední dobou stávají místem, kde musíme aktivně přemýšlet nad tím, jak cool vlastně jsme. Je to taková soutěž o to, kdo je větší fanoušek, kdo je víc niche, kdo je lépe oblečen, a tak dál. 

Tahle energie do sálu nepronikne. Na Only The Poets jsou na tom všichni stejně – všichni jsou prostě fanoušci, co si přišli zatančit. A tak křičí lyrics na songy jako I Keep On Messing it Up nebo Emotionally Hungover, natáčí, smějí se. Je to jako safe space pro všechny, kteří jinde nemají šanci být extra, protože scéna se snaží předstírat, že je něco víc – že nejsme všichni prostě fanoušci.

Ke konci jejich setu nám kluci nadělí jejich stálici JUMP!, která, jak název napovídá, všechny ještě jednou rozskáče. Náboj celého večera je zkrátka a prostě pozitivní a radostný. I nové album svým názvem napovídá, že přes všechny těžkosti je nejlepší dívat se na vše s nadhledem a pozitivně. A udělat všechno zas a znova!

Chodit na koncerty má smysl

Je jedna další věc, kterou je nutno zmínit. Only The Poets jsou jedna z mála kapel, u kterých jsem si tohoto všimla – je to ovšem protkáno celou jejich tvorbou, od dob kdy se z pozice předskokanů vzdálili do hlavních hvězd večera. Přes rostoucí popularitu je stále očividný jeden fakt: Only The Poets myslí na všechny.

Jak při jejich první tour, tak i při tour 2026, advertizují a pouští do prodeje vstupenky, které jsou zlevněné. Není to marketingový trik, ale pomocná ruka podaná lidem, pro které je 900 korun za koncert zkrátka nemožné. Hudba má být dostupná všem, ne skrytá za poplatky. Only The Poets si uvědomují, že ceny mohou být pro některé jejich fanoušky nepřiměřené, a tak jim nabízejí pomocnou ruku. Zároveň ale z něčeho musí zaplatit tour, a tak hledají balanc mezi těmito dvěma polohami. A daří se. Podpora kapel jako jsou oni má smysl, přesně protože pomáhají lidem, kteří by si jinak koncerty nemohli moci užít.

Fotogalerie z koncertu Only The Poets.