📣

Konkurzy jsou otevřené! Přidej se k nám.

•

Otevřít formulář

Konzumerismus s příchutí kečupu. Panoptikum pokřtilo album Pizza Extrapolis

Stříbrní hadi symbolizující pokušení a nenasytná neuchopitelnost. Kapela Panoptikum proměnila Kabinet MÚZ v centrálu fast foodu, kde pokřtila své nové album.

Autoři textu

Autoři fotek

Publikováno: 19. 5. 2026 – na 4 min

Přicházím do sálu, který normálně znám víc než dobře, dneska je tu všechno ale trochu jinak. Pod pódiem se válí hromada krabic od pizzy a nohy se mi pletou do nekonečně dlouhých účtenek. Když jednu z nich zvednu, zjistím, že je to vlastně setlist. Než se stihnu na změnu adaptovat, na pódiu se objeví člověk v obleku hada a za zvuku instrumentálu se začne otáčet. Nikdo pořádně nechápe, co se vlastně děje, ale je to přesně ten typ chaosu, který všechny baví.

U Panoptika ostatně nelze čekat cokoliv jiného. Brněnská kapela je známá především pro svou nezařaditelnost. Ve své tvorbě kombinuje prvky progresivní psychedelie a experimentálního rocku, ale také jazzu a blues. Na scéně je už od roku 2016 a za tu dobu stihla vydat pár alb a řadu singlů. Vyznačují se velmi specifickou estetikou a při živém vystupování vždy na chvíli vytvoří vlastní mikrosvět, ve kterém nemá smysl snažit se cokoliv racionalizovat. Musíte do toho zkrátka vplout a užít si to.

To jsem sama pochopila velmi záhy. Zatímco hypnotizovaně zírám na rotující postavu na stagi, někdo mi poklepe na rameno. Otočím se a zjistím, že se na mě mezi lidmi šklebí druhá hadí hlava, pár sekund po ní se zezadu sálu vynoří třetí. Proplétají se davem, zatímco na pódium už přibíhá kapela. Klasické pětičlenné složení doplňují dvě vokalistky a Kabinetem MÚZ se rozléhá první track z nového alba.

Alegorie na konzumerismus

Deska Pizza Extrapolis sestává z osmi tracků, z nichž každý zastupuje jiný druh pizzy. Kromě ojedinělého vyobrazení jde ale také o poněkud vážnou metaforu. Koncept fast foodu představuje alegorii na konzumerismus a život ve zrychlené době. Napovídá tomu i text:

Skáčeme ze břehů do jezer extází, nazí

Kde rovni si jsme

Chamtivé duše jsou tu nevinné

– 543 

Navzdory kritice současnosti kapela na společnost nerezignuje. Podle ní máme vždycky na výběr, co si na svůj pomyslný talíř naložíme.

Koncerty Panoptika vás nutí být neustále ve střehu. Při jednom tracku na pódium vyběhne saxofonista a během dalšího songu už vedle něj stojí kolega s trombonem a trubkou, zatímco před ním poskakuje kytarista s tamburínou. A když si říkám, že už mě nic nemůže překvapit, bubeník se postaví a začne nad hlavou mávat štěrchátkem ze slupky od banánu.

Kabinet praská ve švech. Ztrácím se v proužcích nekompromisních reflektorů, tracky jsou čím dál tím energičtější. Podlaha se prohýbá pod skákajícím publikem, každou chvíli se bojím, že na někoho spadnu.

V kapele originalita, na pizze oregáno

„Už máme docela hlad,“ prohlásí najednou kapela ke konci setu. V tu chvíli se rozrazí vstupní dveře a za zvuku La donna è mobile jimi znovu proletí had, tentokrát s věží krabic od pizzy v rukou a chladící taškou donáškové služby na zádech. Křtu se ujme Jiří Habarta, baskytarista předskakující kapely Ghost of You, který celou desku Panoptiku produkoval.

„Co myslíte, bez jaké ingredience se pizza neobejde?“ ptá se publika, zatímco z krabice vytahuje vinyl.„Těsto!“ ozve se z davu. „Přesně tak, těsto je základ a stejně jako kapela musí mít kvalitní složení,“ směje se Habarta. „Pak už tam jen přidáváte mozzarellu, prosciutto nebo cokoliv, co máte rádi. V kapele ten základ pro změnu zdobíte lidskostí, respektem a originalitou,“ dodává.  

Když Habarta domluví, do ruky vezme kečup. „Uděláme to hezky česky a pokřtíme to tímto skvostem,“ oznámí a začne kečupem potírat desku. Když ji potom frontman Panoptika Richard Mikula vhodí do publika, ozve se nadšený křik. Hadi mezitím začnou divákům rozdávat kousky pizzy margharity. Všichni jásají nadšením.

Rozjede se další song, tentokrát vážnější instrumentál. Frontman tentokrát vtrhne do publika, kde ho dva muži vysadí na ramena, mezitímco vepředu na stagi začne tančit jeden z hadů. Zbytek kapely pohlcuje tlumené světlo. Mikula k hadovi promlouvá, vyčítavě mu říká, ať si ho vezme. Vzápětí jej dva hadi opravdu odtáhnou ze sálu a v klubu zavládne čistá anarchie. Lidé se nechávají plně unášet posledními tóny.

Po skončení koncertu se klub začne navracet do normálu. Všem je ale jasné, že na tenhle fastfoodový zážitek budou ještě dlouho vzpomínat.