
Jedinečná komedie Ztížená možnost soustředění se dívá i na téma mladé generace
Ředitel a režisér Národního divadla Brno Martin Glaser se podle Havlova návodu snaží poskládat složitě vystavěný příběh a aktualizovat ho do naší éry. Zvládá v Redutě zachytit toto zmatečné vyprávění?
Autoři textu
Publikováno: 16. 3. 2026 – na 4 min
Autorem hry Ztížená možnost soustředění je Václav Havel. Osobnost, kterou má generace Z spojenou spíše s politikou, převratem, revolucí – a možná až někde v pozadí šumí jeho divadelní tvorba. Ačkoli je politická činnost Václava Havla důležitá, je stále podstatné nezapomínat, že tento jedinečný muž přišel z divadelního prostředí.
Vyprávění, co zamotá hlavu
Děj Ztížené možnosti soustředění je mozaikou scén, které ignorují jakoukoliv tradici lineárního vyprávění. V úvodní pasáži tak má divák pocit, že dostává výběr náhodných situací z života hlavního hrdiny – doktora sociálních věd Humla. Tento náročný vypravěčský postup vyžaduje pro své pochopení pečlivou režijní přípravu a nulovou chybovost v pohybu i akcích herců. Všechny nelehké Havlovy pokyny k rozklíčování děje ale zvládá herecký sbor pod Glaserovou taktovkou na výbornou. Po postupném doplňování mozaiky dalšími scénami, spatří světlo světa hotový příběh bez větších mezer.
I když se nám hra ze všech sil snaží poskytnout maximum indicií pro správné chápání příběhu, stále je minimálním požadavkem plné soustředění. Čili pokud jste zrovna odklepali náročný den v práci, přepusťte lístek přehnaně zvědavé tetě a hru si nechte na klidnější den. Na ten pak čekejte s příjemným napětím.
Místo pouze pro jednoho?
Vzhledem ke složitostem spojeným s dějem je pro pochopení hry podstatná postava hlavního hrdiny doktora Humla, jehož herec musí být obratný v pohybu mezi scénami na podiu. Doktor Huml slouží jako jeden z mála opěrných bodů děje, a divákovi tak slouží pro orientaci, aby se do toho všeho úplně nezamotal. Tomáš David, jedna ze stálic brněnské Reduty, dodává této roli lehkost a potřebný nadhled. Jeho přechody mezi scénami, do kterých je vházován podobně jako divák – tedy velmi rychle – dávají základ většině vtipu této komedie.
Práce herců ve vedlejších rolích spočívá především ve ztvárnění vztahů k postavě doktora Humla a jde o jejich vývoj a naplňování. Nejvýraznější jsou následně postavy milenky Renaty (Zuzana Černá) a manželky Vlasty (Hana Briešťanská). Ty o sobě navzájem vědí a obě trvají na Humlově rozchodu s tou druhou. Herečky tak dostanou prostor pro ztvárnění rozdílných nátlakových taktik. Komické doplnění pak nabízí postavy vědeckých výzkumníků, kteří přichází za doktorem Humlem pro data k experimentu. Škála jejich humoru se pohybuje od večerníčkovského Pata a Mata až k vtipu cimrmanovskému.
Pevný bod, kde se všechny postavy schází, vytváří také kulisy. Celou dobu vidíme pouze obývací pokoj v domácnosti Humlových. Všechny postavy se tady střídají, a tak má scéna, podobně jako hlavní hrdina, uklidňující povahu záchytného bodu v jinak roztříštěném ději.
Glaser se většinou trefí
Režisér Martin Glaser promítá do Havlovy hry z roku 1968 téma psychického well-beingu, a tím dokáže složitou hru aktualizovat pro dnešní diváctvo. Vyvrcholení příběhu je v podstatě obrovským záchvatem úzkosti doktora Humla, přičemž právě tematika psychického zdraví je aktuální společenské téma nejen pro generaci Z. Vizuální zpracování záchvatu je podáno mistrovsky – v hrdinově hlavě má na scénu destruktivní dopad a strhává se v čistý chaos. Všechny postavy náhle mluví najednou v úplném zmatku, aniž by jakýkoliv hlas vynikal. Činů je najednou tolik, že se na scénu nevejdou a některé se navíc odehrávají pozpátku. Divák tedy neví, na co se vlastně zaměřit, a může se tak na malý moment vžít do stavu, kterým si Huml prochází. Vyhrát si na divadelním pódiu s psychickým stavem právě takhle ukazuje nadmíru kvality ve zpracovatelově vizi.
Slabší pasáže má pak Ztížená možnost soustředění ve scénách, kdy doktor Huml promlouvá o štěstí a lidských hodnotách. Ty většinou přichází s humorným nebo sexuálním podtónem a ne vždy je tak bereme s vážností, kterou by si zasloužily. I přes to, že je hra komedií, vážné momenty už v sobě má, a tak by nevadilo si trochu vážnosti přidat i na tato místa.
Veskrze je humor hry založen na absurditě, kterou Glaser v textu nachází a dobře vypichuje. Divákovi servíruje podívanou, u které se spolehlivě zasměje a dostane i porci pro přemýšlení na doma. Spolu s kvalitním hereckým obsazením se tak rozhodně nedá říct nic než, že v brněnské Redutě míří Ztížená možnost soustředění přesně na označení jedinečná komedie.
Foto: NdB
