Hudební syntéza tří ér v dikci Brigitte Calls Me Baby. Koncert byl konfrontací se složitými emocemi

Café V lese paradoxně působí jako ideální místo pro kapelu Brigitte Calls Me Baby. Komorní atmosféra podzemního prostoru koliduje s odhalenými cihlami. Na zemi a podél zdí posedávají lidé, u dvou stolků se blýská merch – vinyly, trička, CDčka. Štěbetání skupinek a párů se prostorem line jako šum, který nemá konkrétní slova ani jazyk – na koncert dorazila početná skupina cizinců z různých míst po světě. Dnešní hvězdy mají posluchačskou základnu spíše zahraniční než českou.

Sál se plní kouřem, který halí prostor do jemné mlhy. Na stagi lze v přítmí a mlze sotva vidět malou přehlídku elektrických kytar a hned dvou bicích. Jemně zabarvené reflektory dělají mlhu narůžovělou, což dodává zatím prázdné stagi a postupně celému prostoru až magický dojem. Jak málo lze dokázat s trochou barevného kouře.

Do tohoto magického prostředí vchází předskokani večera – Cold Meat Party. Malá česká kapela zpívající v angličtině garage rock s krásnými a intimními texty. Indiečko zasazené mezi výrazné kytarové riffy a reverb. Hlas frontmana je lehce monotónní, což ale textům spíše přidává, než aby jim to ubíralo. Mluví za ně expresivnost hudby a jeho odtažitost dodává slovům na významu.

Jemná rytmika podpořená občasným reverbem kytar rozhoupe celý plac. Kluci ponoření do mlhy se pohupují s davem. Frontman zpívá o lásce, o životě a odloučení. Je to správná hudba do sluchátek, když jedete v noci tramvají. I přes emocionalitu jak hudby, tak anglického textu, se jim nedá zapřít jedno – česká nátura.

Frontman v průběhu kraťoučkého setu povídá cynické poznámky, které Čechy asi pobaví, zahraniční návštěvníky spíše znejistí. Dvě mladé Španělky vedle mě se na sebe nervózně podívají, když frontman oznámí, že potřebují, aby všichni koupili jejich merch, protože natáčí nové album. “Potřebujeme vaše peníze,” oznámí nám anglicky studeným hlasem. Mě pobaví, holkám vedle se asi zastaví srdce.

Takhle se ve Státech dělá alt-rock

Brigitte Calls Me Baby nastupují na stage až s jakousi presleyovskou energií. To asi dělá hlavně jejich frontman a zakladatel kapely Wes Leavins. S velkou vlnou v blonďatých vlasech a zároveň v obleku tvoří kontrast vůči zbytku kapely, která mi spíše připomíná punk než Elvise Presleyho. Jeho pohyby jsou lehce trhané, ale jeho hlas mě málem posadí.

Leavins sám říkal, že jeho inspirace ve zpěvu přichází od Elvise Presleyho a nebo Franka Sinatry – dvě obrovská jména se specificky barvenými vokály. Leavins od nich něco bere a zasazuje to do alt-rockového znění kapely. Jeho až operní vokály vyvstávají, a když se jeho hlas rozvibruje, nejednomu divákovi padá brada.

Kapela se pohybuje mezi houpavými rytmickými zvuky klasického rock’n’rollu a špinavými až punkovými kytarovými riffy. Leavins zní jako z jiného světa a kapela ho v tom jen podporuje výrazným podkresem. 

Stylem jsou nejlépe přirovnatelní k The Smiths, ale zasazeni do kontextu Chicagské scény. Texty jsou o lásce, sexu, smutku a samotě. Leavins barvitě zpívá o odloučení, složitostech vztahů a lásky. I jméno kapely přeci jen pramení z nějakého zakoukání. Z něčeho, čemu by se teď řeklo “celebrity crush”. Brigitte ve jméně odkazuje na francouzskou herečku Brigitte Bardot, se kterou si kdysi Wes Leavins dopisoval. Jestli mu říkala baby, tak se přes to asi ještě nedostal.

Tour je představení Irreversible, jejich druhého studiového alba. Se songy jako Slumber Party a I Danced With Another Love In My Dreams zachází Leavins do svého nitra, ukazuje nehezké pocity spojené s láskou, něco, co lidé spíše skrývají. Pokud se v nich posluchači najdou, je to pravděpodobně proto, že Leavins dává slova emocím, které jsou složité na zpracování. Sám říká, že psaní desky pro něj nebylo jednoduché, právě proto, že jde o komplexní emoce zasazené do objetí kytar a bicích.

Všichni tančí a zpívají, jak lidé, tak kapela, točí se dokola a dohromady prožíváme noc a své emoce. Když odcházím, pohltí mě studený vzduch temné Prahy. V uších mi stále vibruje Leavinsův hlas, zatímco se balím do bundy, abych se ochránila před rázným březnovým chladem. Je ticho.