📣

Konkurzy jsou otevřené! Přidej se k nám.

•

Otevřít formulář

Hit By News hitne různorodostí, které vévodí Marilyn, Belmondo nebo noviny v hajzlu

Galerie současného umění DOX se výstavou Hit By News soustředí na dříve privilegovaný přístup k informacím skrze noviny a magazíny. Mimo historický rozměr tak odpovídá na aktuální dění v oblasti (dez)informovanosti.

Publikováno: 11. 8. 2026 – na 6 min

“Zasaženi novinkami” nebo “zaskočeni zprávami” jsme občas všichni. Výstava v Centru současného umění DOX se nás ale nedotýká informačně přepjatými nebo nesnesitelnými zprávami. Přináší motiv novin a informovanosti skrze více než 700 uměleckých děl ze sbírky švýcarských manželů Annette a Petera Nobelových. Jedná se o výtvarné umění, fotografie nebo drobné plastiky.

Historicky byla informovanost a celkově vědění doménou “hrstky vyvolených”, jak se píše v anotaci výstavy. S příchodem knihtisku a poté vynálezu tiskařských strojů a fotografie se přenos informací stal mnohem snazším, a to mělo za následek nejen kulturně-společenskou změnu, ale taktéž vznik řady nových profesí. Na nový fenomén všeobecné vzdělanosti samozřejmě zareagovalo i výtvarné umění.

Výstava Hit By News má patnáct kapitol a nespočet umělkyň a umělců, jejichž tvorba do tématu zapadá. Nejvýraznějšími zástupci jsou třeba pop-artový Andy Warhol nebo Christo. On a jeho žena Jeanne-Claude se proslavili atypickou formou land-artu, která spočívala v balení předmětů a budov do různě barevných fólií. Na tuto techniku prý Christo přišel při svém pobytu v Praze, kde byl svědkem rekonstrukce historických domů, při níž byly stavby do podobných fólií obalovány. 

Černobílá svědectví střídají koláže

Jmen je samozřejmě daleko více a vystavovaná díla ve veřejném prostoru méně skloňovaných tvůrkyň a tvůrců jsou často působivější, než práce zavedených uměleckých “mazáků”. Hned z kraje nás uvítá série fotografií několika autorů, které spojuje přítomnost newspaperů. Nejde jen o vyobrazení dění během významných historických událostí; přítomná je například fotografie elegantní staré dámy, která denní tisk využila jako podsedák na lavičku v parku, či skupinka začtených jeptišek.

Můžeme obdivovat i šviháckou fotografii Jean-Paula Belmonda a Jean Seberg z natáčení Godardova neorealistického snímku U konce s dechem. Autorem této fotografie je francouzský fotograf Raymond Cauchetier, který se právě snímky z natáčení francouzských neorealistických filmů proslavil.

Po černobílém svědectví doby jsme vedeni k výtvarným dílům pracujícím s různými formami koláží a trhaného papíru. V této části můžeme obdivovat tvorbu Karla Waldmanna, mezi jinými jeho koláž s fotografií Adolfa Hitlera, či umělce Wolfa Vostella a Jacquese Villeglého. Tato sekce reprezentuje reakci na celospolečenské dění – zánik velkého množství monarchií na začátku dvacátého století, naopak vznik systémů, které se posléze přeměnily v totalitní režimy, a tedy reakci na snahy šířit vlastní myšlenky a filozofii prostřednictvím nově vznikajících masmédií. Umění odpovědělo buď výsměchem, nebo přetvářením novinových výstřižků do vlastních “pravd”.

Pokračujeme do doby po druhé světové válce, která má představovat usmíření, hledání bezpečí a nového směru. Taktéž ale reprezentuje počátek současného společenského uspořádání především v západním světě. Stačí se podívat na rozrůstající se zábavní a filmový průmysl, koncept filmových a televizních hvězd, či počínající všeobecný konzum. Právě v této části nás čeká jedna ze slavných Marilyn Andyho Warhola. Nechybí ani odkazy na studenou válku nebo ekologické problémy.

Těsně před přesunem do současnosti narážíme na několik vskutku působivých výtvarných děl. Pohled přitáhne Velká čínská zeď obalená novinami, jejímž autorem je Wang Youshen, nebo olejomalba umělce Viktora Dubrovina s novinami v záchodě. Obrazu vévodí na zdi vyškrábaný nápis „Vsjo, chvatit, nadojelo!” (Už dost, mám toho po krk.). Velmi neobvykle působí série obrazů, lépe řečeno fotografií pokrytých barvami, tureckého umělce Bedriho Baykama. Na jedné fotografii je totiž zachycen pohřeb, který však díky úpravám působí spíš jako veselý průvod přes most.

Sekci v prvním patře uzavírají působivé fotografie hereček z módních časopisů, především Vogue. Mohlo by se jednat o prosté snímky, při bližším pohledu si ale všimneme zásahu umělce Daniela Buettiho, který na tváře éterických žen přidává iniciály a drobné nápisy. Ty budí dojem jizvy či zašité rány na pleti předtím pečlivě nastylizovaných dam.

Mozaiky z válečných zón a pornografie i nevinných útržků papíru

Skutečně fascinující je tvorba pákistánského umělce Rashida Rany. Jedná se o předního tvůrce asijského regionu, který zavádí velmi novátorský způsob práce s fotografií a koláží. Z droboučkých snímků, v tomto případě pornografického obsahu, tvoří obrazy zahalených – dost možná afghánských – žen či tradiční perské koberce.

Stejnou techniku, ovšem s fotografiemi vojenského obsahu, používá umělec Joan Fontcuberta. Jeho dílo nese na první pohled nenápadný název Abú Ghraíb. Za tím se ovšem skrývá strašlivé svědectví věznice na území Iráku, pár desítek kilometrů od Bagdádu. Původně ji využíval diktátor Saddám Husajn a byla určena politickým vězňům. Po vpádu americké armády sloužila naopak Američanům pro věznění teroristů. Jak ovšem vyšlo najevo, většina vězněných neměla s terorismem nic společného a přesto byla nucena zažít nelidské hrůzy, týrání a mučení k smrti páchané americkými vojáky, “experty” na výslechové metody. Dílo z drobných fotografií reprodukuje právě jeden z uniklých snímků, na nichž vojačka vláčí nahého vězně na psím vodítku.

Po velmi drsném konci v prvním patře výstava pokračuje do patra druhého. Zde se díla týkají naší bezprostřední současnosti. Má se jednat o takzvaně “po”-tiskovou éru, tedy éru sociálních sítí, v níž vlivní lidé tisk téměř nepotřebují a vše, co chtějí předat ostatním, zcela nekorigovaně šíří přes sociální sítě. 

Zde patří k nejzajímavějším například díla umělkyně Gabi Trinkaus. Postupuje podobně jako výše zmínění umělci, tedy že z drobných kousků papíru sestavuje ucelený portrét či obraz. Další provokativní autorkou je Lorraine Hellwig. Konceptuální umělkyně si na nahý trup rtěnkou napsala “No sex last night”, přičemž v rozích fotografie je uvedeno “Fake News”. Zde přímo reaguje na současnou “přeinformovanost”, v níž se skutečnost a nepravdy prolínají závratným tempem a není vždy možné určit, zda a která informace je pravdivá, či smyšlená.

Výstava Hit By News je úžasnou obrazovou učebnicí historie masové komunikace. Autorky a autoři reagují rozdílně, většinou kriticky, na nové výzvy a problematiky, které se s vývojem informovanosti pojí. Předkládají nečekané úhly pohledu, které jak polahodí oku, tak zbystří smysly kontroverzním či šokujícím obsahem. Stejně jako úlohou novin bylo a je předávat zprávy a informace, jednou z úloh umění je zase pomoci pochopit či ukázat nečekané souvislosti. Hit By News tento úkol plní skvěle. Centrum současného umění DOX výstavu nabízí do 23. srpna tohoto roku.

Fotogalerie z HitByNews v galerii DOX.