Everlasting love Kači Olivové snoubí provokativnost, nahota a pouťová labuť

“Kača” je performerkou působící na AVU v ateliéru Nová média 2. Zaměřuje se na tělo, nahotu, sexualitu, feminismus a mezi motivy její tvorby patří i fatshaming, kojení a celkově mateřství. Její alma mater je brněnská FaVU VUT, kde také obhájila disertační práci Umění a mateřství. Umělec Milan Knížák, bývalý rektor AVU, ministr kultury a “mánička” z dob komunismu, se nicméně nechal slyšet, že škola, “která umožnila, aby Olivová obhájila titul PhD., by měla přijít o akreditaci”. 

Čím jej – a mnohé jiné – Kača pobouřila a proč se její umění setkává s nepochopením, je nasnadě. Feminismus, jakkoliv se stává pevnou součástí dnešní společnosti a za celou dobu své existence má také nejvíc osob, které se s ním ztotožňují, je přece jen nepopulárním “slovem” a termíny jako “šílená feministka” zdomácněly. Mateřství, které se dostává mimo privátní prostor matek a jejich dětí, je povážováno za něco nevhodného. Nechte si ty plačící děti doma a hlavně – proboha – nekojte na veřejnosti, co by tomu řekli lidi?! A korpulentnost? Dostáváme se do dimenze, kdy jediný správný vzor jsou ženy s velkým poprsím a pozadím, vosím pasem a světlými vlasy. Komentář Milana Knížáka na adresu umělkyně, která všechny tyto stereotypy potírá, se tedy vůbec nejeví jako překvapivý.

Tři místnosti a tři světy umělkyně

Na první rozsáhlé samostatné výstavě Kateřiny Olivové v brněnské galerii U dobrého pastýře, která je součástí Galerie TIC, si “inkriminovaná” umělecká díla můžeme prohlédnout pohromadě ve třech tematicky laděných místnostech. 

První místnosti dominuje pouťová labuť plná třpytivých flitrů, které byly při vernisáži rozsypány všude okolo, i na překvapené diváctvo. Na zdi naproti hlavnímu vchodu se nachází příjemně vypadající zlaté rozostřené čáry, které nic netušícím lidem mohou připomínat velmi široké zebří proužky. Originální výzdoba má ale představovat strie – prvek ženského těla, který je přítomný téměř vždy, a přesto je napadán jako “nevzhledná” oblast lidského těla, proti níž je třeba si pořizovat drahé krémy, a stydět se za jejich objevení. 

Druhá, menší místnost, má představovat vagínu. Prostor je zmenšený do jakési kulaté místnůstky, stěny pokrývá kožešinová imitace rudé barvy. Ve videích performance se vyskytuje explicitní, sexuální, násilný nebo jinak “nevhodný” a kontroverzní obsah.

Třetí místnost symbolizuje vztah Kači s přírodou. Je zde umístěná imitace přírodního amfiteátru, jedno video je promítáno z umělého kmene a nechybí ani skutečná hlína. Videa zde jsou promítána na několik stěn i na strop. 

Srovnávat lze také díla z různých období autorčiny tvorby. Nejstaršími videi jsou Everlasting love a Kopanda: Legenda o vášni, obě z roku 2011. Jsou kombinována s nejnovějšími pracemi, některými i z tohoto roku. S působivou architekturou výstavy  lze celý výsledný prostor označit za velmi “líbivý” příjemný zážitek, který však v sobě nese velkou hloubku a naráží na témata, o kterých se i současná mladá generace stále bojí mluvit.

Video-art i fotografie spojuje jeden hlavní společný prvek, jímž je nahota. Kača performuje téměř vždy nahá, často s různými maskami. Podle svých slov by nejraději ani na veřejnosti oblečení vůbec nenosila. Toto potvrzuje i performance na vernisáži, která se uskutečnila 31. března. Umělkyně po děkovné řeči postupně odložila všechno oblečení a za rozpačitého šumu a úhybných pohledů si s bezprostřední radostí malého, světem ještě nepoznamenaného dítěte, vlezla do pouťové labutě a na sebe i na lidi stojící okolo začala rozhazovat barevné třpytky. 

Výstava Everlasting Love otevírá oči. Nemusí ale každému sednout, protože některým oblastem, na které umělkyně naráží, je potřeba se vnitřně otevřít. Pokud ale dostanete odvahu k rozšíření i takto citlivých obzorů, odnesete si nejen nový, studem nezatížený pohled na stigmata jako nahota, mateřství nebo nadváha, ale i mimořádný vizuální zážitek. Minimálně se vrátíte do dětství, kdy bylo vše možné a kdy jsme my samy*i naše tělo nesoudily*i podle toho, jak právě určuje společenský trend.