Do třetice všeho rockového. Melodka opět ožila, tentokrát Na Střeláku

Sbalím techniku, vyrazím z domu a přicházím na Moravské náměstí, kde zastavuje šalina jedna. To většinou znamená jednu věc – valím na Melodku. A platí to i teď. Jen si dávám bacha na směr, abych nenasedl ze zvyku na šalinu do Řečkovic. Tentokrát jedu na opačnou stranu, do Bystrce. Konkrétně na zastávku Pisárky, kde jdu po cestě dolů z kopce směrem k muzeu Anthropos. 

Z kavárny na klub

Melodka má v Brně už dlouholetou tradici. První zmínky jsou už z dob první republiky, kdy na Kounicově původně fungovala jako hudební kavárna Melodie. V roce 2006 se vedení rozhodlo z kavárny udělat klub. Kromě klasických koncertů se zde začaly konat i Free Night, kde začínající kapely mohly zadarmo zahrát a získat tím první zkušenosti a kontakty. Na Kounicově fungovala Melodka do roku 2023, než se po neprodloužení smlouvy musela přestěhovat. 

Na přelomu roku se tak klub přesunul na Palackého. Už od začátku ale všichni věděli, že tu nebude dlouho. Budova bývalé pivnice byla předurčena k demolici a byl zde nabídnut pouze přechodný prostor. Rok a půl tak Melodka hledala nové zázemí. Marně. 

„Po uzavření Palackého na konci října 2025 jsme neměli nic, žádný prostor. Tak jsem v den zavíračky napsal na facebook příspěvek: Omlouváme se, ale po 20 letech zatím končíme. Nemáme kde pokračovat,” popisuje majitel Melodky Robert Karel Banovský, kterému neřekne nikdo jinak než Bob.

V ten den se ale stal malý zázrak. Zprávy si všimla majitelka budovy Na Střeláku a Boba kontaktovala. „Hned druhý den jsme se s majitelkou potkali a do týdne jsme měli prostor,” vysvětluje Bob.

Máničky a SNBáci

Po 10 minutové procházce ze zastávky přicházím před Melodku. Klub se nachází v prostorách bývalé hospody, kam se za komunismu jezdil poslouchat underground. K undergroundu v té době patřili i „máničky.” A k máničkám patří také členové SNB, kteří je sem jezdili rozhánět, mlátit a některé i zavírat.

„Dnes žijeme v ku****ky svobodné zemi. A na tuto památku jsme speciálně chtěli navazovat. Byl to nejen náš cíl, ale i cíl majitelky. Hledala hudební klub, který by tuto památku uctil. Zrovna je tu na akci s manželem a je z toho nadšená,” vypráví Bob. 

Rockový chrám s bubenickou bohyní

Při příchodu si kromě kuřáků před velkým venkovním prostorem klubu všímám velkého osvětleného banneru s nápisem Melodka Na Střeláku. Pod bannerem se nachází dvoje dveře, kterýma vcházím dovnitř.

První věc, které si kromě oranžové barvy všímám, je na stagi kapela Disonant. Nejen kvůli hlasitosti hudby, ale taky proto, že vstup je jen pár metrů od stage. Postupuji dovnitř, na pravé straně vidím opět více oranžové barvy, šatnu a stánek s merchem. Nalevo už na mě čeká stage a před ní fanoušci. Stage je velká a dlouhá, v klidu by se na ni vešel i malý orchestr. Na druhém konci od stage je bar. Na čepu najdeme i speciální pivo „Melodka 12°”. Vedle baru vedou točité schody nahoru, kde si lidé mohou sednout nebo zahrát fotbálek.

Jde jasně poznat, že se jedná o bývalou hospodu. Kromě různých obrazů a krbu se tam i doteď nachází pár laviček na sezení. Není tak vůbec problém sedět na kožené lavičce, zatímco dva metry od vás hraje kapela a pár centimetrů před vámi rozjíždí rockoví tatínkové moshpit.

Je tu i spousta vizuálních vjemů. Nejvýraznější je speciálně osvícená socha kousek od schodů. Jde o sochu bubenické bohyně Bohumily. „To je socha od Pavla Vagnera,” vysvětluje Bob. „On to vytvořil a nevěděl pořádně, kam ji dát. Když zjistil, že se otevírá Melodka, tak nám přes jednoho kamaráda zavolal: Hele já mám tuhle sochu, jak by se vám líbila do tohole výklenku? A tak máme bubenickou bohyni Bohumilu,” objasňuje Bob.

Do ráje se (ne)dostanem?

Vedle bubenické bohyně Bohumily si všímám speciálně nasvícených schodů. Nad nimi vidím velký nápis Stairway to Heaven napsaný na dřevěné desce. Je to jasná reference na stejnojmennou písničku Led Zeppelin. Schody jsou zespodu nasvícené LED pásky. Když k nim člověk dojde a podívá se nahoru, nic nevidí. Skoro jako kdyby opravdu mohl odejít do nebe.

Na každém schodě je napsané jméno. „To jsou jména hudebníků, co aspoň jednou hráli na Melodce. Chtěli jsme je tak připomenout,” objasňuje Bob. „Jsou tam pouze dvě výjimky. Jeden sekuriťák a jeden zvukař, co nás ve 21 letech opustil kvůli rakovině…”

Když člověk vyjde nahoru, čekají na něj další místa k sezení. A nad nimi obrovská malba inspirovaná da Vinciho Poslední večeří. Akorát místo Ježíše je uprostřed Elvis a další hvězdy rockové hudby. „Malba je z léta 2008. Po nocích ji  na Kounicově kreslil Dalibor Krch. On tam spal, chlastal a maloval ten obraz. Dole byl nonstop bar, kam chodil na pár piv, vrátil se nahoru a maloval. Dělal na tom týden, občas mu pomohli dva kamarádi. Hlavní myšlenka je ale jeho. Když jsme skončili na Kounicově, tak jsme obraz dali do skladu. Na Palackého byl jen banner a jak jsme se stěhovali sem, tak jsme to vybalili,” vypráví Bob.

Všechno se mění tak rychle

Součástí druhé opening party je také živá hudba, kterou obstaralo pět kapel. První opening party byla spíše metalová, ta druhá je hlavně v alt-rockových a punkových tónech. Prvně hrála kapela Disonant. Alternativní rock se špetkou shoegaze okořeněn velmi melodickými a melancholickými tóny. I když začali tvrdšími skladbami jako Hymna Krach Extáze, později zahráli i pomalejší tracky jako Svítá.

Po nich přichází kapela MateRadiHadi. Tuto kapelu jsem viděl už na Palackého, kdy předskakovali kultovní kapele Melodky 301. Za ten rok je v jejich jistotě na pódiu vidět velký progres. I když od loňska nevydali žádnou novou tvorbu, jsou více sebevědomí a vytváří pěkně bizarní show, podpořenou jejich texty. Kromě toho, že tedy ze stage zazní: “Havel byl fakt č**ák” můžete vidět i frontmana a klávesistu, jak během show dělají kotrmelce a kliky.

Po hadech přichází post-punkový T1m3land, následuje hudebně a kostýmově punkový Fat Summer a večer zakončují punk-rockoví Septum Šejdrem. 

Svoboda! Co je víc?

Prostor Na Střeláku přestavoval tým Melodky půl roku. Lokalita dovoluje kromě koncertů uvnitř i koncerty venku. “Tatínek majitelky tady pořádal  venkovní akce a první Majálesy a na to samozřejmě chceme navázat,” říká Bob. 

V prostoru nové Melodky lze vidět, že její tým měl možnost naplnit svoji vizi ideálního klubu a vložit do něj své srdíčko. Z klubu, který ještě pár měsíců zpátky neměl kde pokračovat, má nyní lokalitu, o které se nikomu snad ani nezdálo. Z celého týmu je cítit energie, nadšení a taky touha. Touha využít toto místo na maximum a uctít to, co se v tady několik dekád zpátky odehrávalo.

„Chceme ctít, jak disidenti bojovali proti komunistickému režimu. Zachovat atmosféru a minulost původního místa. Pro nás je symbolika Střeláku kontinuální a hrozně rádi bychom na ni navázali. Hlavní myšlenka, kterou jsme ve spojení s tímto prostorem měli, byla svoboda,” uzavírá Bob.

Fotogalerie z druhé otvíračky Melodky Na Střeláku