Agónie vyhání zobrazení ženských postav na hranu přijatelnosti. I tak donutí k zamyšlení

Jak by se v dnes tak populárních reality shows uchytily charaktery starší než počátek našeho letopočtu? Navíc postavy ženské, jimž autoři jako Homér, kteří ženské postavy původně vykreslili, ve svých dílech nějaký výrazný prostor nevěnovali. Tato otázka dala základ divadelní hře Agónie (antická reality show) brněnského HaDivadla.

Přímočarý námět nechává prostor pro opravdu jedinečné zpracování. Celá hra stojí na čtyřech dobře známých ženských postavách z dob antiky. Těmi jsou Kassandra, Medea, Klytaimnéstra a Penelopa. Všechny si v původních, více než 2 000 let starých, dílech prošly traumaty, jež se staly ikonickými motivy pro mnoho dalších literárních děl psaných napříč historií lidstva. Všechny si zároveň přicházejí do Agónie své traumatické zážitky a s nimi spojené chování obhájit, aby následně po vzoru reality show Bachelor soutěžily o ruku jedinečného muže.

Děj tak vytvářejí prosté hry, jaké bychom našli v podobných, aktuálně populárních reality shows. Nelze tedy vypíchnout žádný originální a dosud nevídaný příběhový oblouk, naopak je třeba pochválit právě přenesení složitých charakterových archetypů do konceptu nynější prosté televizní zábavy. Na tomto konceptu si divák užije většinu humoru, kterého Agónie nabízí přiměřenou porci. Momenty, kdy se vznešené postavy chovají jako přehnaně dramatické účastnice reality shows, nabízí opravdu unikátní, ironické scény.

Představení vyvolává zároveň rozporuplné dojmy. Ony vznešené, antické postavy jsou vrženy do drsného prostředí showbyznysu bez jakéhokoliv varování. Hra tak zobrazuje jednu z nejrychlejších ukázek ztráty ideálů, která je zároveň ústředním tématem v celém představení. Účastnice reality show jsou hrami nestoudného moderátora uváděny do situací bez špetky důstojnosti. Podobné pocity prožívá ve stejnou chvíli i divák, když mu moderátor před očima psychicky deptá všechny účastnice Agónie.

Roli šikanujícího moderátora ztvárňuje Jáchym Sůra. Svým výkonem ukazuje celou, odvrácenou stránku showbyznysu a činí tak většinou děsivě výstižně. Ovšem najdou se pasáže, kdy už se divák přes veškerou nechuť stěží směje jeho vtipům. Výrazná je se svou rolí také držitelka Českého lva Simona Peková – ta pojímá svou roli Klytaimnéstry s osobitým a jedinečně zábavným přístupem. Právě postava Klytaimnéstry tak občas působí nemístně odlehčeně a mezi kolegyněmi jasně vyčnívá.

Soud o vítězce antické reality show má pak vynést výjimečný muž, zmiňovaný také jako Zeus. Tento patriarchální soud obohacuje hru o kritický pohled na dnešní společnost, ve které je mužský centrismus palčivým tématem. Agónie nabízí jasně kritické stanovisko, když nechává ženy soutěžit o přízeň jedinečného, samosebou přitažlivého muže. Režisérka a spoluautorka hry Alexandra Bolfová nastavuje Agónií zrcadlo hlavně reality show Bachelor. Poukazuje na její absurdní koncept, kritizuje ji pro umělé vytváření dramatu a nerovné zobrazování žen, za což režisérce patří společenský kredit. Některá její zobrazení, například co se postavy moderátora týče, ovšem postrádají drobná dějová dotažení a charaktery tak působí jako karikatury. 

Netradiční zobrazení antických postav a kvalitní herecké výkony dělají z Agónie dobře zapamatovatelnou komedii. Intenzita a provedení ve vás ale zanechají trudné myšlenky po několik dalších dní.

Foto: HaDivadlo